NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Finský label Firebox se převážně zaměřuje na doom-metalovou produkci a nutno dodat, že ve výběru nových a doposud neznámých tváří má nebývale šťastnou ruku. Dvojnásob to platí v případě chilských debutantů MAR DE GRISES, kteří vnášejí do potemnělé a šedivé Evropy něco z intenzity a živelnosti jihoamerického temperamentu.
Oproti mnoha podobně zaměřeným kapelám nepatří MAR DE GRISES mezi ortodoxní vyznavače ultrapomalých odlidštěných postupů a čirého misantropického zoufalství, při jejichž poslechu pro jistotu odstraníte z dosahu všechny ostré předměty. Kromě úvodních partů v „El Otro“ či Be Welcome Oh Hideous Hell“ platí spíše opak. Žádné monotónní repetetivní postupy, ale barvité a nápaditě členěné kompozice, které v těch správných okamžicích nepostrádající náležitou rychlost a agresivitu. Hudebníci šikovně vybudovali většinu skladeb na kontrastním principu valících se hutných kytarových riffů podpořených velmi tradičními avšak šikovně zaranžovanými klávesy a klidných téměř ambientních kontemplativních ploch s dávkou příjemné letargie a zasněnosti. O MAR DE GRISES lze, myslím, s klidným svědomím tvrdit, že doom-metalový žánr dokázali obohatit i o určitý stupeň progresivnosti. Díky tomu mají skladby dobře propracovanou strukturu a u kompozic s desetiminutovou stopáží se nebudete nudit ani na okamžik. Každá část je vyšperkována množstvím dílčích melodických celků, linek, vhodně zakomponovaného piána či nápaditě strukturovaných riffů, čehož příkladem budiž např. „Be Welcome Oh Hideous Hell“ nebo jeden z jasných hitů alba – „Recklessness“. Album půlí stylový klavírní kus „Self Portrait No 1“ a více než zdařile uzavírá vysvobozující „Onirica“.
I přes propracovanou strukturu a kompozici skladeb je cítit spíše důraz na atmosféru a intenzitu emocionálního prožitku, než na maximální technickou dokonalost a preciznost. V protikladu k názvu kapely (Moře šedi) nepostrádá projev MAR DE GRISES barvitost a hřejivost. Produkce výborně podtrhává naturel předestírané hudby. Nahrávka je zabalena do zastřeného zvukového kabátu, který lehce připomíná soumračné album „Anthems to the Welkin at Dusk“ norských EMPEROR, v němž souhrn nástrojů nepřechází v neidentifikovatelnou změt, ale v působivou a téměř jednolitou zvukovou stěnu. Do pozadí byl naopak stažen zpěv, který dodal skladbám instrumentální rozměr a podtrhl tak jejich rozmáchlost, což v konečném důsledku vůbec není na škodu věci.
„The Tatterdemalion Express“ je skutečně příjemným překvapením a dalším z velmi zdařilých debutů na poli doom-metalu. Co je v tomto případě neméně důležité – jde o osvěžující a v jistém slova smyslu i progresivnější přístup k žánru, který je tentokrát díky bohu prost prázdných klišé. Album ze současné produkce svou svěžestí jednoznačně vyčnívá a věřím, že budoucí počiny teprve odhalí nemalý potenciál kapely. Na aktuální nahrávce dokázali hudebníci využít nabízené palety barev a s jistotou sobě vlastní vybudovali téměř impresionistickou zvukovou krajinu složenou z navzájem harmonických tónů a nálad s nádechem příjemné melancholie smývající starosti všedního dne.
Po všech stránkách více než zdařilý doom-metalový debut s lehce progresivním přístupem. MAR DE GRISES již na první řadovce působí sebejistě a zdárně se vyhýbají začátečnickým chybám a typickým žánrovým klišé. Pokud vás už unavuje sebevražedná deprese, je hřejivá melancholie „The Tatterdemalion Express“ tou pravou alternativou.
8,5 / 10
Sergio Alvarez
- kytara
Alejandro Arce
- biví
Rodrigo Gálvez
- basa
Rodrigo Morris
- kytara
Marcelo Rodriguez
- klávesy, zpěv
1. El Otro
2. To See Saturn Fall
3. Storm
4. Recklessness
5. Self Portrait No 1
6. Be Welcome Oh Hideous Hell
7. Onirica
Streams Inwards (2010)
First River Regards (EP) (2009)
Draining The Waterheart (2008)
The Tatterdemalion Express (2004)
Datum vydání: Čtvrtek, 15. ledna 2004
Vydavatel: Firebox Records
Stopáž: 55:59
Produkce: Marcelo Rodriguez, Rodrigo Gálvez
Studio: PigPower Studios
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.